3.9.2008
Dnes jsme byli donuceni poprvé po dlouhých dvou měsících bez žádného počítání funkcí, rovnic, nerovnic a dalších kravin opět stanout v učebně matematiky a můžeme potvrdit, že to byl zážitek nanejvýš depresivní a vůbec odstranil poslední zbytky dobré nálady, kterou jsme pracně nabírali celé prázdniny.
Příchod profesorky Kishové do třídy nebyl nijak neobvyklý
– ruce ohnuté jako pan Burns ze seriálu Simsnovi, zadkem kroutila jako ztloustlá modelka sto let v důchodu a ve tváři blažený výraz.
Její blažený výraz se do našich tváří ale rozhodně nepřenesl, naše tváře ovládla touha zabít paní profesorku, nesnášenlivost, panika a chuť zvracet. Postupem času hodiny však naše tváře ovládl onen tupý výraz, se kterým jsme strávili většinu hodin loňského školního roku.
nikdo nic nechápal. Příklady, které psala na tabuli pro nás představovali pouze změť čar.
Kishová se však v těchto čarách neobvykle dobře orientovala, patrně se pečlivě připravovala celé prázdniny.
Koncem hodiny nám však dokázala, že v její přípravě byla určitá mezera a spočítala, že: 3.1 + 1 = 10 :-D
Dále nás ještě upozorňovala na takové podivuhodnosti, jako že nulou nelze nulit a podobně…
Depresivní zážitek